Pevné disky HDD

HDD - pevné disky

Pevné disky, označované HDD (Hard Disk Drive), jsou součástí počítače už od nepaměti. V osmdesátých letech minulého století tak vystřídaly doposud užívané paměťové médium - diskety. Na pevném disku v počítači jsou uložena data operačního systému, programů a soubory uživatelů. Načítáním dat z pevného disku je počítač schopen spustit operační systém, nainstalované programy, otevřít fotografii či spustit video. Pevný disk ale samozřejmě není jediným médiem, které uchovává data - po zastaralých disketách jsou to například USB flash disky nebo paměťové karty. Pevné disky mají oproti jiným datovým médiím vysokou spolehlivost a přenosovou rychlost.

Druhy pevných disků (HDD)

Pevné disky v první řadě dělíme na externí a interní. Zatímto interní mají své místo uvnitř počítače či notebooku, externí disky jsou přenosné a připojují se k počítači kabelem. Externí disky jsou dnes velmi oblíbené a cenově dostupné a nabízejí jednoduché rozšíření diskové kapacity počítače při velmi dobré přenosové rychlosti.
Dále rozlišujeme formát pevného disku, neboli jeho fyzickou velikost, udávanou v palcích (1 palec=2.54cm). Běžné formáty disků jsou 3.5, 2.5 a 1.8 palců. Disky 3.5" jsou užívány především ve stolních počítačích a prodávají se i v podobě externích disků. 2.5" (a dnes i 1.8") pevné disky byly vyvinuty především pro notebooky, aby měly menší hmotnost a rozměry a také vyšší odolnost vůči nárazům a otřesům. Díky těmto vlastnostem se 2.5" disky staly hitem v podobě externích disků s malými rozměry.

Parametry pevných disků

Jednou z nejpodstatnější vlastností pevného disku je jeho kapacita. Ta určuje, kolik dat se na pevný disk vejde. V dnešní době se běžné kapacity pevných disků posouvají od stovek gigabajtů až k terabajtům (1 terabajt = 1024 gigabajtů). Pro běžného uživatele je těžko představitelné, co je jeden gigabajt. Jedna strana jednovrstvého DVD disku má kapacitu 4.7 gigabajtů, lze tedy říci, že na pevný disk s kapacitou 500 gigabajtů(GB) se vejde více než 100 takových DVD disků.

Dalším parametrem, který u pevných disků rozlišujeme, je rychlost otáčení ploten v otáčkách za minutu. Tento údaj určuje, jakou přenosovou rychlost disk může mít. Typické rychlosti otáček jsou 5.400, 7.200 a u výkonných serverových disků i 10.000 či 15.000 otáček(rpm). Rychlost otáček 5400rpm se už vyskytuje spíš jen u externích disků 2.5". Dříve se také sledoval parametr přístupové doby (v milisekundách), který udával průměrný čas, kdy disk nastavil čtecí hlavičky na stopu, na které se nachází požadovaná data. Dnes už má tento parametr význam spíše u serverových disků, kde je požadavkem maximální výkon.

Významnou vlastností disku je také jeho rozhraní. To určuje, jak se disk připojuje k počítači, zjednodušně řečeno jakým kabelem a konektorem se připojuje. Rozhraní také určuje, jaké přenosové rychlosti může disk dosahovat a díky neustálému vývoji přichází stále nová a výkonnější rozhraní. U interních disků se po starším IDE (ATAPI, PATA) dnes typicky setkáváme s rozhraním Serial ATA III a jeho předchůdci Serial ATA II a Serial ATA. Serverové disky pak přešly od SCSI k SAS.
U externích disků nás spíše zajímá rozhraní pro externí připojení, byť se uvnitř obvykle nachází běžný interní disk s jedním z uvedených rozhraní. Nejčastěji se u externích disků setkáváme s rozhraním USB, dále pak FireWire či eSata. Některé externí disky mají i rozhraní LAN a mohou se připojit přímo do počítačové sítě.